Má cesta k orientálnímu tanci


Historii orientálního tance se nechci zabývat, ale o co se chci s Vámi podělit, je moje cesta k orientálním tanci.

Můj taneční příběh začal zcela obyčejně. Bylo mi 7 a já se přihlásila do tanečního kroužku na ZUŠ. Na základní umělecké škole jsem strávila celkem šest let. Za tu dobu jsem si vyzkoušela styly – balet, výrazový tanec, lidové tance až po moderní. Když jsem začala plánovat svůj absolventský koncert na ukončení studia, má učitelka prohlásila větu, která ovlivnila můj taneční život na hodně dlouho. “Holka, bude Ti no na nic, stejně se tím nikdy živit nebudeš.” Dnes bych se k tomu postavila jinak, ale jako náctiletá jsem se stáhla a tím mé nízké sebevědomí ještě prohloubila. Dlouhých devět let jsem se na tanec jen dívala, protože jsem měla pocit, že neumím tančit. Těch let co jsem promarnila.

No a jednoho dne se to stalo. Do naší vesnice přivítala břišní tanečnice. Tanec mě uchvátil po první hodině, na kterou jsem přišla v tričku a leginách. Na druhou hodinu jsem si ušila ze starého lesklého závěsu kostým (a teď jsem si uvědomila, že to byla má první upcyklace!!!) – živůtek s kalhotovou sukní. Sukně byla totiž mým úhlavním nepřítelem.

Stačila jsem si vyzkoušet i africký tanec. Mezi mé oblíbené se dostalo flamenco a moderní indický tanec zvaný bollywood nebo párová salsa s manželem.

Čas plynul a já tančila a tančila. Z ustrašené a ostýchavé slečny se stala sebevědomější a cílevědomější žena. Uchvátily mě barvy a blýskající se ozdoby. Začala jsem nosit sukně a to nejen na hodiny tance, ale i doma. Odhalila jsem bříško a nestyděla se za to. Je to pro mě terapie a lék ženství. Dokonce mě okouzlil natolik, že jsem se vdávala v indickém sárí.

Do orientálního tance jsem se zamilovala, doslova mě pohltil nejen svou krásou, ale také smyslem. Původně  to byl jakýsi rituální tanec plodnosti, či tanec rodiček. Tančila sama žena či kněžka. Pohyby typickými pro břišní tanec jsou základní znaky ženského těla, tedy ňadra, bříško, boky, pozadí a klín jako symbol plodnosti ženy a také matky země.

Kdysi byl tento tanec byl obětován jako modlitba k Bohu – Bohyni Matce, např. egyptská Isis, sumerská Innana, babylónská Ishtar, asyrská Astarte, řecká Athéna a římská Venuše. Vyvinul se kult úrody, hojnosti, ale především kult plodnosti těchto kultur. Sloužil k vyjadřování aktu práce, narození, lidství a sexuality. Oslavoval samotný život, který byl spojován s krásou ženy. Ženy vyjadřovaly své hluboké city a svou jednotu s přírodou. Vnímaly své tělo jako dílo stvoření a zároveň chrám duše. Mnoho různých činností lidského života a společnosti, stejně jako pohyby nejdůležitějších druhů zvířat, je promítnuto do tohoto tance. Jako např. taneční figury napodobující pohyb koně, velblouda či  hada, také česání vlasů nebo pletení copánků, či setí.

Když žena měla otěhotnět, odcházela na posvátní místa a tam tancovala svým bohům. Tam, obvykle při úplňku či novu, tančila tance, které její tělo i duši připravovaly pro početí nového života. Prokrvení a uvolnění oblasti bříška měla početí napomoct. Během těhotenství umožňuje tanec nejintenzivnější kontakt s miminkem, které je těmito zcela přirozenými, pomalými, vlnivými, kolébavými a houpavými pohyby jemně masírováno a hlazeno. Neodmyslitelnou roli tento tanec sehrával o devět měsíců později, kdy se ženy sešly v domě či stanu rodičky a společně s ní dítě doslova vytančily. Určité rychlé prvky orientálního tance uvolňují celou oblast pánve a nohou a tím pomáhají od bolestivých stahů první doby porodní. Zároveň tak dítěti pozvolna a přirozeně pomohou sestoupit dolů. Úkolem žen, jež se při porodu scházely, bylo prostřednictvím tance vytvořit ženskou energii, kterou dodávaly rodičce při porodu. S její pomocí snímaly bolest, již při porodu pociťovala.

Orientální tanec nesloužil, jak si mnozí myslí, jen ke svádění mužů a upoutání jejich pozornosti. Ženy tancem vyjadřovaly svou lásku a touhu, ale také jim pomáhal při menstruaci, v těhotenství a při porodu. Orientální tanec byl původně určen pouze ženskému publiku a mužům byl utajen. Teprve později sloužil pro příjemné zpestření dne žen především v harému a následně i mužů, kterým byl předváděn.

Svého manžela jsem okouzlila tancem. Protančila jsem i těhotenství a následně i se syny v náruči nebo šátku. Porody synů byly rychlé, že jsem si je nestačila ani užít. Já věřím, že je to díky tancům. Moc jsem se na porody těšila a snažila se porodní kontrakce nevnímat jako bolest, ale jako radost z nového života.

A stále tancuji kolem manžela, dětí, tancuji s nimi a tancuji životem.

za Ženy ZeMě Gabka Hamerská

Láká Vás možnost vyzkoušet si orientální tanec? Pak se na Vás těšíme na našem prožitkovém dni Ženy sobě a dětem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.